Je neděle večer a já ležím v posteli obklopen fotkami lidí, jenž obdivuji. Pokojem se line hudba s krásnou melodií a ještě krásnější slova. Dnes a mnohdy jindy mi zpívá paní Zpěvačka Hana Hegerová. Nevím čím by to mohlo být, ale vždy si při poslechu uvědomím, zač je třeba se bít. Často si připadám jako rostlina na mém stole, jenž ji listy uvadají a žádá kapku vláhy. Život je již od začátku boj, ale s tím se každý z nás už dovede prát. I když máme mnohé pochybnosti…

A kdo vlastně jsem? Jsem jen člověk, jenž se snaží žít svůj život plný otázek. Možná se od Vás liším, ale jinak jsem stejný jako Vy. Žiji, miluji, jím, běhám a vše co k životu patří. Jen trochu jinak… A ještě něco, říkejte mi Borrow…

A co teď? Začátky jsou těžké a momentálně i trochu zvláštní. Píši přece něco, co si mohou přečíst cizí lidé a ještě ani není jisté, že si to přečtou. Jestliže se tak stalo, tak jste to snad přežili ve zdraví. Na mne momentálně ze zdi shlíží má básnická láska, jenž si prožil příběh, který by lec jaký spisovatel nejspíš nenapsal. Absint, láska, bohémství. A co teď? Teď už nic. Dopíšu své poslední řádky a tímto končím.

S pozdravem, Borrow